Martin Řehák

Bývalý reprezentant Československa v trojskoku Martin Řehák (* 20. srpna 1933, Hrubá Vrbka + 20. března 2010, Praha) se sportu se začal věnovat v Sokole Hrubá Vrbka. Po odchodu do Brna startoval v dresu Sokol Brno 1. První reprezentační start si odbyl už v šestnácti letech. V letech 1954-1960 závodil za ÚDA a Duklu Praha. V roce 1954 získal na mistrovství Evropy ve švýcarském Bernu bronzovou medaili. V roce 1956 reprezentoval na letních olympijských hrách v Melbourne, kde ve finále skončil s výkonem 15,85 m na pátém místě. Jako první československý trojskokan překonal patnáctimetrovou hranici. Encyklopedie sečetly, že byl čtyřikrát mistrem republiky, desetkrát zlepšil československý rekord v trojskoku a reprezentoval zemi v jednadvaceti mezistátních utkáních (viz. Historie olympiád - skoky mužů).

Sportovní začátky

Budoucí vynikající atlet se narodil v Hrubé Vrbce jako druhorozený syn Jiřímu a Anežce Řehákovým. Tatínek pocházel z Malé Vrbky a pracoval v zemědělství. Hospodařil zhruba na třech hektarech polí. „Měli jsme také jednu krávu. Na jakési živoření to stačilo,“ vzpomínal olympionik, který po absolvování obecné školy studoval měšťanku ve Velké nad Veličkou. „Když jsem ve Velké končil, tak mi dali na vybranou tři řemesla. Mohl jsem si vybrat z učebních oborů zedník, horník a klempíř. Šel jsem na zedníka. Můj bratr (budoucí farář Českobratrské církve evangelické, který v Hrubé Vrbce působil 20 let, poznámka redakce) v té době už studoval na strážnickém gymnáziu, a tak tatínek řekl, že bych se měl vyučit a zůstat pak v hospodářství.“ Právě v té době se v Hrubé Vrbce stavěl kulturní dům a hospoda. Tehdejší stavitel Křemeček sháněl mladé lidi, a tak s ním Martin Řehák odešel do Brna, kde začal studovat slaboproud na průmyslovce. Střední školu ale v Brně nedokončil. V moravské metropoli si totiž ihned našel cestu do TJ Sokol, kde sklidil své první větší sportovní úspěchy, které ho později katapultovaly až do reprezentace.

Členem Sokola se stal už jako žáček obecné školy v Hrubé Vrbce. Jeho spolužákem a kamarádem byl Dušan Holý, jehož maminka oba učila. „Kdy jsem začal cvičit? Jako malý kluk. Těžko říct… Mohlo mně být deset. Už si to nepamatuji. Od té doby uběhlo strašně moc let. Co si ale velmi dobře pamatuji, že se v hrubovrbeckém Sokole dělala hlavně gymnastika. Měli jsme sice jen hrazdu a bradla, ale to stačilo. Na hrazdě jsem byl velmi dobrý. Když jsem pak jezdil do Brna, tak se ostatní divili, že jsem celý týden necvičil a za víkend zvládl to, co ostatní dřeli mnoho dnů.“

K samotnému trojskoku se dostal Martin Řehák docela kuriózním způsobem. Rodiče Dušana a Luboše Holých byli vzdělaní, a tak doma měli různé časopisy. V jednom z nich se mladý Martin poprvé dočetl o japonském rekordmanovi v trojskoku. „Tehdy u nás ještě nikdo toho moc o trojskoku nevěděl. Začali jsme jej proto trénovat v humně. Zpočátku jsem skákal okolo dvanácti metrů. Mým prvním trenérem byl tatínek Dušana a Luboše Martin Holý. Byl to fajnový pán, který působil v odboji. Nicméně, pro můj trénink používal svérázné metody. Veškerý trénink spočíval v tom, že jsem celé odpoledne skákal a u nejdelšího skoku jsem si vždy měl zapíchnout kolík. Další den jsem měl skákat tak dlouho, dokud jsem neskočil stejně daleko nebo ještě dál.“ Martin Řehák poslechl, dosažené mety označoval tyčí zabodnutou do trávy, milníky mu byly jabloně a švestky sadu. Rada se ukázala nadmíru kvalifikovanou, protože když se československý reprezentant na olympijských hrách v Melbourne 1956 Martin Řehák ptal na radu zkušenějšího a tehdy nejlepšího trojskokana na světě Ščerbakova, dostalo se mu odpovědi: "Nádo prygať!" (Je třeba skákat!)

Ze Sokola do reprezentace

Ujec Holý vzal chlapce na první závody do Uherského Hradiště. Martin Řehák hned při prvním startu uspěl. Vyhrál skok do výšky a v hodu oštěpem byl třetí, i když doma házel jen lískovou holí.

Po gymnastickém tréninku sedával na hřišti s atlety, s nimiž se kamarádil, a zpíval. Ti mu záhy nabídli, aby s nimi jel na atletické závody do Vyškova. Chtěli, aby skákal. Souhlasil a skokem 165 cm vyhrál výšku. To byl pro mladého začínajícího sportovce zásadní zlom v jeho životě. Atleti mu sehnali tretry, začal s nimi trénovat a jezdit po závodech. Gymnastika šla brzy bokem. Nastal první systematický trénink pod vedením bývalého překážkářského rekordmana Antonína Friedla. Díky němu skočil Martin Řehák první československý rekord v trojskoku: čtrnáct metrů a padesát šest centimetrů. Už v šestnácti letech měl za sebou první reprezentační start. Chlapec z Hrubé Vrbky byl najednou v reprezentaci mezi nejlepšími sportovci tehdejšího Československa.

Úspěchy

Nadějného trojskokana si všimli činovníci z Ústředního domu armády (pozdější Dukly), a tak v osmnácti letech putoval na vojnu do Prahy. Martin Řehák se v trojskoku neustále zlepšoval až skončil osobním rekordem 15,85 m. Tento výkon byl ve své době třetím nejlepším na světě. Kromě trojskoku ale výborně skákal i dálku. Když skočil v Turecku 7,51m, byl to nový československý rekord. Při svých reprezentačních startech nejčastěji mířil do severních států. Poprvé tam naši zemi reprezentoval už v šestnácti letech. Když se pak o tři roky později nekvalifikoval na olympiádu do Helsink, kde sklízel mimořádné úspěchy právě Emil Zátopek, skoro brečel.

O to více si ve svých třiadvaceti letech užíval nominaci na olympijské hry v Austrálii. „Byl to zážitek! Letěli jsme francouzským letadlem, které bylo plné reprezentantů. Měli jsme několik mezipřistání. V Melbourne jsem byl ubytovaný s Emilem Zátopkem. Byl jsem mladý zajíc, tak na mne dohlížel. Moc rád na něj vzpomínám. Byl to bezvadný kluk. Měli jsme spolu k dispozici dva pokoje a prádelnu. Nádherně se ke mně choval. Než jsem došel z tréninku, vypral mně oblečení. Pomáhal mi také s přípravou na závody. Dbal, abych něco nezapomněl a poradil, co si dát ke snídani. Když se mi pak podařilo kvalifikovat do finále, Emil mne chválil a tvrdil, že jemu se to nepodaří, protože byl po nemoci. Přinesl mi kuře, oběd, čaj a dal mi hroznový cukr, abych nemusel do jídelny. Ohromně se o mne staral,“ vzpomínal na slavného borce olympionik. Martin Řehák nakonec na olympiádě v Melbourne skončil na krásném pátém místě.

Kdyby byl znovu mladý, možná by hrál tenis

Martin Řehák během šesti let svou zemi reprezentoval v pětatřiceti státech celého světa. Po olympiádě v Melbourne odešel z Dukly do civilu. Ještě předtím dostudoval střední průmyslovou školu. Se sportem skončil v šedesátém roce. Do roku 1963 pak ještě trojskokany trénoval a jeden čas dokonce i reprezentaci. Díky sportu si našel také svou celoživotní partnerku a lásku. Budoucí žena Zdeňka pracovala na letišti a později se na pár let stala i letuškou. Právě zde mladému talentovanému sportovci padla do oka, a tak se v roce 1960 vzali.

„Víte, ty naše výkony není možné porovnávat s dneškem. Před půlstoletím byly podmínky k tréninku úplně jiné než dnes. Už i tehdy ale někteří přišli na to, že je dobré zobat (brát zakázané podpůrné látky, pozn. redakce), aby měli lepší výkony. Já jsem byl ale z Hrubé Vrbky, a tak jsem vše díky výchově rodičů dělal poctivě a čistě. Držel jsem se zásad Tyrše a za celou svou sportovní kariéru jsem žádný doping nepoužil. A jestli bych sportoval, kdybych byl znovu mladý? Myslím, že určitě. Možná by to ale byl spíše tenis než atletika. Mezi Malou a Hrubou Vrbkou byla totiž fabrika, kde se za války vyráběly dřevěné tenisové rakety. Tam jsem získal první raketu. Hadrovým míčkem jsem pak s vervou mlátil o sousedovu stodolu. Neměl jsem ale tehdy možnost, abych se tenisu věnoval profesionálně, proto jsem možná skončil u atletiky. Vím ale, že jsem do něj byl žhavý.“

[Upraveno z článku Lenky Fojtíkové, NAŠE Slovácko, viz. ns-28-2008.pdf (1,9 MB)]