Pravoslavná pouť do Hrubé Vrbky

V sobotu 3. září se v pravoslavném monastýru v Hrubé Vrbce uskutečnila pouť k připomínce 69. výročí mučednické smrti biskupa pravoslavné církve, sv. Gorazda II., rodáka z Hrubé Vrbky.

Po předchozím mučení odsoudili nacisté biskupa Gorazda za „ukrývání vrahů SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha a dalších pěti padákových agentů.“ Dne 4. září 1942 byl zastřelen v Praze na Kobyliské střelnici. V roce 1987 jej pravoslavná církev svatořečila, 28. října 1997 mu prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Letos v září si pravoslavná církev připomíná rovněž 90. výročí od monašského postřihu a biskupského svěcení sv. Gorazda, který je faktickým obnovitelem pravoslaví u nás.

Poutníci se do monastýru začali sjíždět již v pátek večer, kdy byla v komorním prostředí místního chrámu sloužena při svíčkách tzv. devátá hodinka a po ní velká večerní bohoslužba s litií. Jde o starokřesťanský obřad, na kterém se světí chleby, pšenice, víno a olej. V sobotu byla od 10 hodin sloužena božská liturgie v češtině a částečně staroslověnštině. Malý prostor pravoslavného chrámu zcela zaplnilo na 70 věřících z Moravy, Čech i Slovenska. Liturgii vedl představený monastýru, biskup Jáchym, s nímž sloužilo dalších 10 duchovních. Biskup Jáchym v kázání zdůraznil podobnost života sv. Gorazda a Panny Marie, jejíž svátek pravoslavná církev rovněž v této době slaví. Hovořil o dobrodiních, které měli oba světci společné, o lásce k Bohu, pokoře, trpělivosti a schopnosti se obětovat pro druhé, a proto jsou našimi vzory a pomocníky na duchovní cestě. Připomněl také nezištnou obětavost a mučednickou smrt sv. Gorazda, k jehož památce byl místní monastýr vybudován. „Svatý novomučedník Gorazd navázal na odkaz věrozvěstů Cyrila a Metoděje zde na Moravě,“ řekl biskup Jáchym a vyzval, abychom se svým životem stali „pečetí práce a mučednické smrti sv. Gorazda.“

Po skončení liturgie pokračovalo společenství věřících pohoštěním, které bylo připraveno na zahradě monastýru. Většina poutníků jezdí do Hrubé Vrbky opakovaně, což bylo vidět zejména na živé a velmi přátelské atmosféře, která celou pouť provázela. Škoda jen, že se této slavnosti s připomínkou hrubovrbeckého rodáka neúčastní více místních, jak bývalo v minulosti zvykem.

[Pavel Gráf]